Odpolko jsem šla za Kájou a Agátkou. Přišla řeč i na to co jsem ráno viděla. Oni na mě koukaly jak péééra za gauče a v hlavě jim běželo nejspíš to samé jako mě: "To neníííí možný" , když jsem večer prišla domů tak jsem šla do postele, ale já ne a ne usnout! Pořád jsem přemejšlela jak to na tom táboře bylo krásný a strašně mě mrzelo, že jsme na ten tábor další rok jed nemohly. Mno nic... Po další hodině přemejšlení mě bliknul supeeeer nápad. Pojedeme na ten tábor jako praktikantky vypomáhat vedoucím. Potom jsem s tímhle skvělím nápadem spokojeně usnula. Hnedka ráno jsem to volala Káje ta nadšeně souhlasila a tak jsme zeptali rodičů. Mamce se nejdřív můj nápad nezamlouval, ale po půl hodince přemlouvání mi to dovolila. Co nejdříve jsešm volala babičce do Německa aby nám to vypomáhání zamluvila. Naštěstí bylo ještě místo takže tohle jsme měly jistý! Už zbýval jen jeden den školy a to vysvědčení. Vyfásla jsem jen pět dvojek. Další den se mohlo vyrazit. Byli jsme strašně natěšný a v hlavě jsme doufaly, že by jsme mohli potkat kluky. Ale omyl kluci tam nebyli. Jak jsme se dozvěděly Tokio hotel jsou opravdu oni a teď jsou opravdu mooooc populární!!!!! Tábor byl supeeer já mám mocinky ráda děti takže moje skupina, kde byli děti kolem 6 let mě vyhovovala. Trochu jsem zavzpomínala na svoje léta kdy jsem tady trávila prázdniny. Když tábor končil zbýval ještě týden do konce prázdnin. Zůstaly jsme na ten tejden u babi, která bydlela v Magdeburgu. Jednou ráno jsme se rozhodly, že se půjdeme projít do města a trochu to tady okoukneme. Když jsme vletěli na přechod vůbec nás nenapadlo, že by mohlo jet auto. Najednou se ozvalo hlasité troubení a my jsme tak tak utekly porážce velkého černého auta. Rychle z něj vylezl takovej namakanej chlap a když viděl, že nám nic není začal nám hlasitě nadávat. Za ním vylezla nějaká černovláska v mega brejlích. My jsme se začaly totálně tlemit a ona na nás jen nechápavě čuměla. Po chvilce si brejle sundala a my jsme konečně poznaly kdo to vlastně je byl to Bill. Ano byl to on měl sice dlouhy vlasy a byl k nepoznání, ale byl to on. Bill nás nejspíše taky poznal a tak jsme se navzájem objímali a zdravili. Potom z auta vylezl Tom a já se nezmohla ani na pitomý "AHOJ" On ke mě přišel taky nic neříkal a vrhl se mi kolem krku. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Presně po čem jsem už 3 roky toužila. A teď je to tady všichni jsme po 3 letech setkali..................................................